Máte to taky tak, že když si nějakou věc oblíbíte a pak jí ztratíte, rozbijete nebo jí jinak pozbydete, je vám jako by vám chyběl kus těla? Ať je to náramek, oblíbené přesně na míru ochozené boty, oblíbený svetr či nůž. Třeba se k těmto věcem váže historka, vzpomínka či je to dárek. Bývá mi víc líto takové věci než když ztratím třeba telef'on. Když to nemůžu vydržet a nemůžu bez ztracené věci žít, pořídím si náhradu. Třeba jí už bude chybět život a příběh originálu, ale zase je v nich cesta výrobce, který náhradu stvoří, třeba je to kamarád, třeba je to budoucí kamarád a dá náhradě vlastní význam nebo příběh. Někdy je možné jít trochu naproti a při výrobě použít něco co nám třeba zůstalo z původního originálu. Třeba opasková přezka...

...a dost řečí,  zachraňujeme a léčíme staré a nekvalitní opasky. Díky jedné milé Evičce, která měla své oblíbené opasky a nechtěla se jich vzdát. A poslala opasky nám...

Tyto opasky nejsou staré nebo onošené, ale jsou nekvalitně vyrobené a hlavně nejsou kožené! Jsou slepené z více vrstev, svrchní vrstvy jsou možná z tenké kůže či koženky, nicméně uprostřed je vrstva papíru! Už samotný postup lepení je u kvalitního opasku nepřípustný, pravý kožený opasek je nelepený, z jedné vrstvy kvalitní kůže.

Zárukou není ani značka, tento černý opasek je koupen u světoznámého obuvníka :(

Nový opasek je tedy z jedné vrstvy hovězí kůže, nařezán, ohraněn a nachystán na děrování a barvení.

Nakonec se přidělají původní přezky a staronový opasek je na světě a může dál sloužit svému účelu.

Na závěr jedna ze života od pana Uhlíře a Svěráka, znáte jí?

Neopouštěj staré věci pro nové,
i když barva šediví a prýská,
byly kdysi lesklé, byly chromové,
a teď se jim na smetišti stýská.