Myšlenka, co vám nedá spát. Znáte to? Takhle se Arthela během čtrnácti dnů několikrát vrátila k inzerátu na kurz cínování. Jak to dopadlo, je asi jasné. Teď tahle vystudovaná žurnalistka umí pojmenovat snad všechny minerály a co víc – tiffany technikou z nich tvoří šperky, ze kterých se tají dech.

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Mám vystudovanou žurnalistiku a většinu života jsem se živila slovem, psaným i mluveným. A k tomu jako mnoho dřívějších maminek a babiček jsem tvořila tak trochu z potřeby – pletla jsem a hlavně šila na celou rodinu, od princeznovských šatů po prošívané kabáty a pánské kalhoty.

Sestra mi jednou řekla, že jsem intelektuálka říznutá hospodyňkou (nebo naopak). A měla asi pravdu. Na dovolenou jsme jezdili se zavařenými sklenicemi se svíčkovou a ptáčky, do sklenic jsem během roku přemísťovala celou zahradu, krájela jsem domácí nudle, stála ve frontách před Domem látek, sháněla Burdu, kde byly nejlepší střihy… A všechno jsem dělala čistě a poctivě. Jednoduše střižené a rychle ušité šaty mi byly podezřelé. Tak pracovala moje maminka, která byla vyučená švadlena, i když celý život dělala něco jiného. Občas mi ale něco spíchla. Bez kličkování a stehování, střiženou látku jen sešpendlila a jela na šlapací Ladě naostro. Byly to originální kousky šité s láskou a nadhledem.
Tatínek pracoval v muzeu a dodnes nevím, kam zmizely jeho sbírky minerálů, včetně velké a krásné ametystové geody. Může mě už jen mrzet, že ho nepřekvapím, jak bych teď asi všechny jeho kameny dokázala pojmenovat. K minerálům a ke tvorbě šperků jsem se dostala před osmi lety. Zjistila jsem, že práce v tehdejším zaměstnání se pro mě stala rutinou, která už mi nepřinášela nic nového. Ve stejnou dobu jsem si na internetu všimla inzerátu na kurz cínování. Když jsem se během čtrnácti dnů k němu několikrát vrátila, bylo rozhodnuto.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Mezi účastnicemi kurzu jsem si připadala nepatřičně. Mnohé už o tiffany technice něco věděly nebo si ji vyzkoušely, já jsem nikdy s cínem, dráty, pájecím perem nepřišla do styku. Na takové nářadí a materiály jsem doma měla manžela! Přesto první šperk, který jsem pod vedením lektorky vytvořila, bych si mohla na sebe hrdě zavěsit i teď.
Postupně jsem zjistila, že cín je úžasný materiál, jehož pomocí se dá zhmotnit snad každá fantazie. A tady začala má láska k tiffany technice. Zároveň mě překvapilo, jakou nezměrnou trpělivost v sobě mám. Znovu a znovu – připevnit očko, vytvořit ozdobnou kapku… detaily, které normálně trvají pár vteřin. Manžel, který za svůj život určitě dost užitečných a praktických věcí s pájkou opravil nebo vyrobil, mi vysvětlil, proč třeba při závěrečné očistě šperku některé ozdobné prvky odpadnou: „Může za to studeňák, studený spoj, kdy se spojované části k sobě jen lehce přilepí, protože obě nemají dostatečnou tavicí teplotu.“ No praxí bych na to přišla sama, stejně jako ze spousty dalších věcí se časem stala hračka a do rukou se mi dostaly různé cínovací fígle.

Dominantou cínovaných šperků jsou minerály – drahé kameny, nebo také šperkové sklo, keramika, porcelán i jiné předměty. Díky novému koníčku, kterým se pro mě cínování rychle stalo, jsem získala hlavně velkou pokoru a obdiv k přírodě: co všechno vytvořila a ukryla do země, po čem mnoho z nás jen nevědomě šlape. Tvary, barvy, složení – nekonečné množství nádherných kamenů, které se dají poznávat, vzít do ruky, zakomponovat do šperku. Často se přistihnu, jak se nad prací usmívám. Je stále co zkoušet a objevovat.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Ani nevím. Pamatuji si, jak jsem zpočátku byla bezradná, zda zvolím ke kameni vhodný tvar nebo zdobení šperku. Časem jsem zkusila všechno – spirály, srdíčka, přírodní prvky, korálky, … Teď se mi často dostane minerál do ruky a hned vím, jak na něj. Nebo se mi na stole sejdou dva kameny, co k sobě prostě patří. Barvou, tvarem, energií, kterou na mě vyzařují. V poslední době ráda tvořím hlavně z neopracovaných surových kamenů, jsou to třeba geody se spoustou nádherných třpytivých krystalů. A s tím souvisí i minimalizace ozdobných prvků, kámen jen usadím do závěsu a nechám ho vyniknout v jeho přírodní kráse. Na burzách minerálů potkávám prodejce, který u šperkařek vždy „lobuje“ za své unikátní zkameněliny – aby je prý moc „nezadrátovaly“.

Zakázky přijímám a vždy se snažím zjistit, jakou má zákaznice představu. Když pak vyrábím překombinovaný oboustranný šperk, velkou radost z toho nemám. Nebo šperk, kde má být znázorněná celá rodina se čtyřmi dětmi i jejich hvězdnými znameními. Ale většinou to je příjemná práce.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Doma večer u pracovního stolu po tátovi, kde spravoval svá alba známek a odznaků. Kdysi jsem naložila celé vybavení do kufru a vlakem se vypravila do naší krkonošské roubenky z roku 1730. Asi na mě dýchl genius loci a z vytvořených šperků jsem pak byla nadšená a rozvěšovala je po starých policích. Za obdiv spíš stála krásná fusingová skla, která jsem do nich zasadila, ale byly to asi první šperky, co jsem později prodala. Teď už bych se na takovou tvořivou cestu nevydala. Hlavně bych v kufru nepřestěhovala zařízení, které mi zajišťuje bezpečné prostředí při práci – větrák a rouru na odvádění škodlivých výparů. V době počátečního nadšení jsem tohle neřešila.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Když se mi zaplnil šuplík a kamarádky a sousedky větší odběr nezvládaly. Objevila jsem Fler, kde jsou stovky moc šikovných tvůrců, přátelské prodejní prostředí a kvalitní technické zázemí. Rozhodnutí prodávat je ale také hodně zodpovědné. Každý začátečník by měl opatrně posoudit, zda jsou jeho výrobky kvalitou srovnatelné s tím, co se v jeho oboru nabízí. A obávám se, že to sám těžko pozná.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Kurz cínování mi jenom trochu pootevřel dvířka. Pomohlo mi vlastní nadšení, trpělivost a neustálé zdokonalování techniky formou pokus-omyl. A pak tady na Fleru existuje například klub Cínování pro všechny, kde si členky otevřeně vyměňují zkušenosti. Opravdu to tak je a já za to moc děkuji.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Upřednostňuji jednoduše zpracované šperky založené na kráse kamene. Když si chci víc „zacínovat“, pustím se do složitějších měsíců, kostelíků a různých potvůrek – dráčků, rybek, koček, … Manžel, který mi neustále radí, jak mělo být co jinak, a má pravdu, při ručním zpracování vlastní fantazie vše může být nějak jinak, se zapojil také do výroby. Z měděného plechu a drátů mi tvaruje základy těchto oblíbených šperků a tím si samozřejmě nárokuje větší právo na závěrečné hodnocení. Jak jsem třeba na „jeho“ kostel usadila (nevhodně) okno.
V posledních letech se mi otevřela neuvěřitelná možnost, na kterou jsem s velkou pokorou opravdu pyšná. Ale nejprve skok zpátky: Dětství jsem prožila na pražském Strahově, bydleli jsme v areálu kláštera, hned nad Myší dírou. To je pěší tunel se schodištěm, které vede na Pohořelec, kudy jsem chodila i do školy. Hrála jsem si v prostředí nádherné architektury a v klášterních zahradách, na něž navazují petřínské sady a stráně. Pohádka, do které jsem se nedávno vrátila díky nápadu bratra Marka propojit minerály s typickými premonstrátskými symboly. Úžasná příležitost ztvárnit cínem nejen šperky, ale i jiné zajímavé předměty, které putují většinou do zahraničí.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Po zkušenostech se svým současným malým podnikáním říkám, že v příštím životě bych se už nenechala zaměstnat. Jenže určitě nelituji několika desítek let, které jsem strávila v rozhlase. Jako redaktorka jsem se dostala k mnoha zajímavým lidem a na místa, kam se hned tak někdo nepodívá. A pak několik let jako vedoucí týmu moderátorů živého vysílání jsem prožila mezi nesmírně chytrými, kreativními a také extrovertními lidmi. Byla to občas hra, kdo s koho, ale hlavně příležitost a dar, za který jsem moc vděčná. Když jsem se naopak dostala na čas do malé soukromé firmy, která vydává odborné časopisy, byla jsem překvapená, jak oproti velké instituci všechno snadno funguje. Od myšlenky k realizaci vede krátká cesta, rozhodují majitelé, můžete souhlasit nebo ne, ale má to svá spravedlivá, vlastnictvím opodstatněná pravidla. Ve velké organizaci je hodně mezistupňů, na kterých rozhodují lidé, se kterými byste se třeba ani nechtěli setkat. Takže příště jen sama za sebe! :)

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Nejen potěšit oko, ale občas také nakoupit. Pro šaty zajdu k pletynce, pro dřevěnou skládačku do Hravokáda, pro rukavice k YVY, pro kabelku k Blance Mudrové, pro maňáska k Emilly-Emm 2, pro kožený pásek k Valnoha.j, pro malovanou pohlednici oblíbeného Podkrkonoší k OBLAKu, obrázkem bych si udělala radost u Jany Zwinsové nebo ivy korčákové. A pak s úctou obdivuji práci několika hodně šikovných cínařek.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
V loňském roce nám do rodiny vstoupil třetí vnouček a začali jsme pečovat o 92letou babičku. Takže každý den je pro nás překvapením, jak proběhne, a také na cínování zbývá méně času. Na prvním místě je tedy rodina… a pak někde příroda pěšky, na kole i na lyžích a cestování. Za evropská humna i do exotických dálek.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Tak to vůbec nevím. Zvědavost mě láká vyzkoušet také jiné techniky, ale zatím jsem hodně zabavená tím, co dělám. Mám stále co vymýšlet a zdokonalovat, v menším časovém prostoru, než bych si představovala, tak si pro jistotu mezi své zájmy a koníčky nic nového nepouštím. Uvidíme za rok, nebo za deset let?

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Vydržte. Svými výrobky dělejte radost hlavně sobě, a pokud jsou nápadité a kvalitní, první zájemci se objeví. Možná dva roky půjde prodej jen lehce a pak se pravděpodobně rozběhne. Záleží také na náladě lidí nakupovat, která teď asi není nejlepší. Ráda bych se mýlila.