Občas přijde nejprve vize a ona pak hledá látku, jindy koupí látku a ta se musí doma „uležet“. Ginette měla k látkám a oblečení vždy blízko, dokonce si je vozila jako suvenýry z cest. Tvoří nadčasové originální modely, které nepodléhají módnímu diktátu, nejraději dělá dílkové kanýrové sukně a občas si odskočí před kameru. Co ji při natáčení nejvíce zajímá a jaká je její tvorba?

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Naďa Novotná a k šití mě přivedla babička, švadlena vyučená v prvorepublikovém salónu, a taky doba, ve které jsem vyrůstala. Tenkrát nebyl v obchodech takový výběr oblečení. Kdo chtěl něco originálního, prostě si to musel vytvořit sám – uplést, uháčkovat, ušít. Já takhle šiju od čtrnácti let. Z toho posledních skoro 10 let pod značkou Ginette.

K látkám a oblečení jsem měla vždycky blízko. Dokonce jsem se vyučila prodavačkou v oboru oděvů a textilu. Škola mě naučila rozeznávat materiály, střihy i fazóny, ale zpětně trochu lituju, že jsem nešla přímo na švadlenu – krejčovou. Spoustu věcí jsem musela postupně objevovat sama, což ale současně utvářelo můj individuální přístup k šití jako takovému. Navíc jsem si doplnila vzdělání v oboru podnikání v obchodu a službách, takže dneska ve svém obchůdku zastanu hned několik funkcí (vlastně všechny :)) – vytvářím střihy, šiji, fotografuji svoje výtvory, dělám účetnictví a prodávám na trzích. Pomáhá mi dcera, její tvorbu – kroužkované šperky – možná znáte z profilu Fascia. Dělá mi modelku a na trzích tvoříme malý rodinný tým.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Mám ráda práci s látkou. A to od prvotního výběru, kdy se vzájemně seznamujeme, až po okamžik, kdy můj výtvor oblékne zákaznice. Dřív jsem hodně cestovala a všude, kam jsem přijela, vedly moje kroky do krámku s látkami. To byly moje suvenýry z cest. Dnes už z časových důvodů spíše objednávám na e-shopech, ale to neznamená, že si s látkou, se kterou pracuji, nevytvořím potřebný vztah.

A co šiji? Někdy to všechno začíná jasnou vizí, co bych chtěla vytvořit. Pak hledám vhodný materiál a teprve potom může dojít na realizaci. Jindy zase koupím zajímavou látku, aniž bych hned věděla, co z ní vznikne. Prostě se nejdřív musí doma „uležet“ a počkat si na nápad.
Modely se snažím vymýšlet takové, aby se daly nosit stále – navzdory módnímu diktátu. Aby byly pohodlné, nadčasové a slušivé, ve variabilních velikostech. Nyní nejvíce šiji dámské sukně. Občas něco dívčího a také třeba i sukně pro pány. Já ani moje dcera kalhoty nenosíme, a tak prototypy testujeme samy na sobě. Považuji za osvobozující uvědomit si, že se nemusíte řídit nejnovějšími módními trendy. Jednoduše si můžete oblékat to, v čem se cítíte pohodlně a co vám sluší. 

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Zajímám se o dobové odívání a tradiční odívání ve světě. Třeba takové indické sárí, kimono nebo korejský hanbok jsou naprosto geniální a stále nošené oděvy, navzdory globalizaci a všem výstřelkům módy. Našla jsem způsob, jak se dostat k dobovým šatům a historickým kostýmům. A tím je komparz u filmu. Občas si proto odskočím před kameru. Na natáčení mě pak více než herci a známé osobnosti zajímá práce kostymérek a kostýmních výtvarníků. Když mne obléknou do dobového oblečení, zkoumám, jak bylo vytvořeno a co se v dané době nosilo. Mohla jsem se tak proměnit ve středověkou vesničanku, barokní šlechtičnu, empírovou dámu, měšťanku z období biedermeieru, návštěvnici Moulin Rouge z konce 19. století i secesní paní advokátovou. Některé kostýmy jsou zjednodušené pro použití u filmu, ale většina historických má všechny autentické náležitosti, jako spodní oděv, korzet a vrchní oděv. Splněným snem pro mě byla návštěva barrandovského fundusu, kde jsou k vidění mimo jiné i kostýmy ze slavných filmů, jako je třeba osmi Oscary (včetně toho za nejlepší kostýmy) ověnčený Amadeus.

Individuální zakázky, kdy má zákaznice zcela konkrétní představu o modelu, moc nepřijímám, dávám přednost volné tvorbě. Případně, pokud šiji „na objednávku“, je lepší, když znám zákaznici osobně, zejména její vkus a styl oblékání. Pak stačí, aby mi nastínila svou představu a nechala mi volnou ruku. Takovou práci si dokážu užít.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Doma. Mám tam malou dílničku, pustím si muziku nebo audioknihy, sednu k šicímu stroji, položím ruce na látku a najednou jsem jen já a moje práce. Několikrát do roka ale vyjíždím na Flerjarmarky, kde se můžu potkat se zákaznicemi. Je to pro mě skvělá zkušenost a vítaná zpětná vazba, když vidím, co se jim líbí a o co mají zájem. Těší mě pohled na ženu, které moje sukně sluší a ona se v ní očividně cítí dobře. To mám pak ze svojí práce opravdu radost.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Před lety, když mi onemocněl manžel, jsem musela opustit zaměstnání s náročnou pracovní dobou a zůstat doma. Současně jsem ale potřebovala nějak přispět do rodinného rozpočtu a chyběla mi činnost, která by mě naplňovala. Volba padla jednoznačně na šití. Jsem ale ke své práci velmi kritická, takže jsem si zpočátku vůbec nevěřila. Sice jsem do té doby šila pro sebe, dceru a sem tam nějakou kamarádku, ale pořád jsem si netroufala svoje výrobky nabízet potenciálním zákazníkům.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Určitě možnost prodeje přes Fler. Ten objevila moje dcera a začala zde prodávat svoji tvorbu. Přemluvila mě, abych to taky zkusila. Funguje to skvěle a hodně mi v dnešní době pomáhá Fler aplikace, díky které mohu rychle reagovat na objednávky a dotazy, i když jsem mimo počítač.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Nejraději dělám dílkové kanýrové sukně z kolekce Bohyně. Nejen že tím recykluji zbylé látky z jiné výroby, ale každá sukně je originál a stejná už nikdy nebude. Baví mě pak sledovat, jak si každá taková sukně najde svoji „nositelku“. Řadu z nich znám osobně, často jsme se seznámily, když jim moje sukně padla do oka na trzích. A tak, jako má ten kousek oděvu svůj originální příběh, najde si cestu k originální ženě, výrazné osobnosti, k bohyni.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
V první chvíli mě napadne, že bych si asi víc věřila, možná bych zpočátku více investovala do techniky, kvalitních šicích strojů a vybavení dílny. Ale když se nad tím zamyslím, vím, že to všechno mělo svůj přirozený vývoj. Prostě to tak mělo být.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Na Fleru je spousta šikovných a nápaditých tvůrců. Zrovna se poohlížím po novém batůžku. Obdivuji tvorbu Kabelky od Katky, Kabelky FELLY, Stilla art. Také mám ráda náramky, mám jich spoustu a málo rukou. Nádherné má třeba Ramaalf.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Když vyšetřím pár dní jen pro sebe, vyrazím se svojí psí parťačkou do přírody. Nejraději na hory, kde se dá pronajmout lovecká chata. Nemám tam elektřinu, koupelnu a většinou ani signál. Pro vodu chodím do studánky, topím v kamnech dřevem, které si musím sama naštípat. Nevadí mi ani přespávání ve stanu, v autě nebo pod širákem. Jde hlavně o pár dní svobody a souznění s přírodou. Takto si dokonale odpočinu a načerpám nové síly.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Do budoucna moc neplánuji, žiji přítomností. Jsem si ale jistá, že se moje ambice netočí kolem velké dílny, zaměstnanců či vlastního obchodu. Budu ráda, když budu moct stále tvořit, věnovat se tomu, co mám ráda, a potěší mě, když se tím uživím. Mojí prioritou jsou ale každopádně spokojené zákaznice.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Věřte si, stůjte za svými výrobky a važte si zákazníků. Myslím, že je důležité rychle a dobře komunikovat, zákazník se pak bude rád vracet.