Jak se zahradník strachoval o úrodu

Od Markéta Stříteská v kategorii Handmade Life | 7.11.2021

Dýně, kam se podíváte. Na okně, u dveří, v polévce... i v naší nové pohádce od Markéty.

S první listopadovou nedělí do vašich domovů opět přinášíme pohádkové čtení, které svými podzimními ilustracemi ozdobili Fler tvůrci z klubu Pohádková ilustrace.

♥ Udělejte si dobrý šípkový čaj s medem, zabalte se do deky a dejte se do čtení. Přejeme vám klidné nedělní odpoledne, ať se vám daří odpočívat a nic neřešit. ♥

Napsala Markéta Jungová

Byla jednou jedna veliká zahrada. Ležela za městem a byla obklopená obilným polem a smrkovým lesem. Rostlo v ní hodně zeleniny, ovoce a květin. Byla krásná na pohled a voňavá na první nadechnutí. Vládl v ní pan zahradník. Měl hodnou ženu a roztomilou dcerušku. Všichni spolu žili v domku uprostřed zahrady a vzájemně si pomáhali. Zvláště na zahradě práce nikdy nekončí. Musí se pořád zalévat, okopávat, sázet a přesazovat a také prodávat. Na zahradu totiž chodí hodně lidí a nakupují vše, co tam roste. Zahradníkovic dcerka ráda chodila do skleníku a nedočkavě kontrolovala semínka, jestli už klíčí. A malým rostlinkám povídala pohádky, aby se jim lépe rostlo.

Ilustrace od Taškárna

Každý den tatínek zahradník vstává ještě za tmy. Umyje se, oblékne si košili a plátěné kalhoty s laclem, uvaří si černou kávu a zakousne k ní krajíc chleba. Na hlavu si nasadí čepici a už jde na zahradu. Hned ráno je potřeba všechno pořádně zalít. Nejdříve ale pokaždé projde celou zahradu, aby zkontroloval, jestli mu úrodu přes noc nezničil vítr, kroupy nebo nějaké zvířátko.

Je pravda, že nějaké zvířátko na úrodu rádo chodí. A není samo. Zahradník ví, kdo v tom má prsty. Je to zaječí rodinka. Její pelech jednou našel pod šípkovým keřem. „No tohle? Tak to vy mi chodíte na zeleninu.“ Ale zajíčci nečekali, až jim zahradník vyhubuje, a rychle utekli dírou v plotě. Zahradník je nestihl ani spočítat. Bylo jich hodně, zaječí maminka, tatínek a spousta malých, hladových zajíčků.

Ilustrace od na hedvábí a papíru

Zaječí rodinka odhopsala kamsi do pole a zahradníkovi se udělaly vrásky na čele. „To se na to podívejme, ani jedno zelí nezůstalo celé. Od každého jen ochutnali. Kdyby si odnesli jednu celou hlávku, tak neřeknu, ale to musí nakousnout každé zelí?“ stěžoval si zahradník paní Slepičkové, která si k němu přišla koupit zeleninu. „Co mám teď dělat? Přece nemohu prodávat nakousané zelí.“ Paní Slepičková ho politovala, ale nakousané zelí od něj nekoupila. „Tak si vezmu aspoň mrkev a kedlubny,“ pravila. Pan zahradník jí tedy prodal mrkev a kedlubny.

Ilustrace od luciemouchova

Pak vzal kladivo a hřebíky a opravil díru v plotě. Ještě hráběmi pečlivě uhrabal zaječí pelech pod šípkovým keřem a postavil na jeho místo velký kámen, aby už se do něj zaječí rodinka nevrátila. Celý den prodával, co si lidé žádali, ale nakousané zelí nikdo nechtěl. V noci uléhal zahradník s obavami o svoji úrodu.

A měl proč. Zaječí rodinka se navečer opět vypravila na zahradu. Všimla si, že díra v plotě je opravená. Ale zelenina byla tak lákavá, že tatínek zajíc pravil: „Maminko, dětičky, začněte hrabat.“ A on hrabal s nimi, až se podhrabali pod plotem a už byli v kedlubnovém záhonku. „Mňam, mňam, to je dobrota,“ liboval si nejmenší zajíček, když poprvé v životě ochutnal kedlubnu. A ostatní zajíčci si pochutnávali také. Od každé kedlubny ochutnali kousek. Co kdyby byla druhá kedlubna lepší než ta první? Když nastala noc, dírou pod plotem zajíčkové zase zahradu opustili a ustlali si v novém pelechu na kraji lesa.

Pan zahradník ráno nedočkavě vyběhl ven. Jako vždycky nejprve zkontroloval, jestli mu přes noc něco nezmizelo. To se ví, že se začal rozčilovat, když uviděl kedlubnový záhon. „Co se to tu dělo?“ vykřiknul a naštvaně odhodil slamák z hlavy. Všechny kedlubny byly vytažené ze země a v každé byly vidět stopy po zaječích zubech. „Jak se sem ta cháska zaječí dostala?“ bručel sám pro sebe a šel se podívat k vyspravenému plotu. Ale ten byl v pořádku. Šel podél něho, až narazil na vyhrabanou díru pod plotem. „Tak tudy jste sem přišli. No, počkejte.“ Šel pro kolečko, nabral do něj lopatou hromadu kamení a zasypal jím díru. Když začali chodit lidi na nákup zeleniny, nikdo nechtěl koupit nakousané zelí ani kedlubny. Pan zahradník byl z toho nešťastný. Celé léto se zaječí rodinkou bojoval, jak uměl, ale nic platné mu to nebylo. Zajíci se už nebáli ani strašáka, kterého paní zahradníková vyrobila ze slámy a starého kabátu.

Ilustrace od ZuTicha

Postupně zničili i mrkev a petržel, okousali mladé stromky i slunečnice, rozdupali jahodový záhonek, dostali se i do skleníku a všude po nich zbyla spoušť.

Ilustrace od marketa.jungova

Lidi chodili nakupovat čím dál méně. Byl podzim a zahradník se začal obávat, že nebude mít peníze na dřevo do kamen. A dcerka potřebovala zimní boty. Noha jí zase o kus povyrostla a staré boty ji tlačily. Maminka se zase strachovala, že nebudou peníze, aby mohla napéct cukroví, koupit kapra a stromeček a přichystat dívce hezké Vánoce. A každý ví, že když není stromeček, nemá kam Ježíšek položit vánoční dárky. „To budou smutné Vánoce,“ špitla maminka a objala tatínka kolem krku.

Tatínek věděl, že jejich poslední nadějí je velký záhon dýní. „Maminko, uvidíš, že pro dýně si lidi přijdou. Každý chce na dušičky uvařit dýňovou polévku a z vydlabané dýně si vyrobit podzimní dekorace.“ „Snad máš pravdu, tatínku. Ale co když zajíci zničí i dýně?“ „Nezničí. Zajíci jsou na dýně krátcí. Ničeho se neboj.“ Tatínek maminku uklidnil, ale sám se obával dál. Vždyť si k nim už lidé odvykli chodit. Každý den se procházel mezi dýněmi a měl radost, jak jsou veliké. Ale zákazníci nepřicházeli.

Jednoho rána přišel zahradník zase mezi dýně. Chtěl se potěšit pohledem na ty krásné, oranžové královny, jak jim říkal. Jenže čekalo ho velké zklamání. Každá dýně byla nakousaná a zajíci byli všude. Už se pana zahradníka ani nebáli, jen se na něj podívali a pokračovali v kousání dál. Zahradník už neměl sílu s nimi bojovat. Dokonce ani nenadával. „Tak si tady dělejte, co chcete,“ řekl zajícům, mávl rukou a odkráčel se svěšenou hlavou domů.

Ilustrace od StoneJane

Jak řeknu své ženě, že už žádné peníze na dříví, boty, kapra ani stromeček nebudou? Ale paní zahradníková byla hodná žena a chlácholila ho, že nejdůležitější je, aby se měli rádi a byli zdraví. „No, to je pravda,“ řekl tatínek. „Ale co budeme jíst? Vždyť nám zbyla jen zelenina nakousaná od zajíců.“ „Tak vidíš, aspoň něco do žaludku máme,“ usmála se maminka a pohladila tatínka po tváři. Ten ji objal kolem pasu a než šli spát, chvíli se jen tak drželi.

Ráno se zahradník do zahrady nehrnul. Vůbec se mu nechtělo vylézat z postele. Nebylo už co zalévat ani prodávat. Na zahradě vládli zajíci a ti zahradníka k ničemu nepotřebovali.

Když tu najednou někdo volá: „Haló, je tam někdo?“ Tatínek vylezl zpod peřiny, podíval se na maminku a oba se zaposlouchali. Volání se opakovalo. Tatínek vyskočil z postele a podíval se z okna. Venku uviděl stát velkého muže. „Co tu hledáte?“ zeptal se ho. „Chci koupit nějaký váš dýňový domeček.“ „Dýňový domeček?“ podivil se zahradník a vyběhl k dýňovému záhonku jen tak v pyžamu. Tam ho čekalo velké překvapení. V každé dýni uviděl vykousaná dvířka a okýnka a uvnitř se choulil zajíček.

Ilustrace od e-zaba

„To jsem blázen,“ zamyšleně se podrbal na bradě zahradník. Pan zákazník si také myslel, že je zahradník asi blázen, když chodí ven v pyžamu, ale dělal jakoby nic a klidně se ptal dál. „Prodáváte dýně i s těmi zajíčky?“ „Nooo. Já nevím…,“ pomalu ze sebe soukal zahradník. „Vlastně, ano. Ano, jistě. Dýňový domeček i se zajíčkem. Přesně tak.“ „Tak si jeden koupím,“ pravil zákazník. Zahradník tomu ještě úplně nevěřil, ale rychle vzal pytel a opatrně do něj strkal dýni i se zajíčkem. Pán zaplatil a spokojeně odešel.

Doma na své zahradě udělal k dýňovému domečku pro zajíčka malý výběh a jeho dcerka se o něj krásně starala.

Ilustrace od Nedělní malířka

Po městě se rychle rozneslo, že zahradník prodává dýňové domečky i se zajíčky a každý je chtěl koupit. A tak se lidé na zahradu vrátili a on mohl nakoupit dostatek dříví na zimu. Dcerce pořídil teplé boty a maminka se těšila, že napeče to nejvoňavější cukroví na Vánoce a koupí velkého kapra a vysoký stromeček. Všichni se měli dobře a byli rádi, že to s těmi zajíci nakonec tak dobře dopadlo.